A jak zájezd nakonec dopadl?Nekončící zima přinesla obavy, jaké bude na prohlídku ZOO počasí. Naštěstí to dopadlo celkem dobře, nepočítáme-li sobotní prudký vítr, občasné přepršky průtržovitého charakteru, kroupy nebo bouřku. Naštěstí vše krátkodobé a dalo se před tím schovat v nejbližším pavilonu.
V sobotním slunném ránu odjíždí těsně po osmé od klubovny autobus. Jen 2 sedačky v něm byly volné – ráno totiž ochořel Šaman – ta druhá byla volná jen díky tomu, že autobus měl 46 míst místo předpokládaných 45. Zájezd se tedy bohatě naplnil, i když probíhaly různé šachy a rošády typu Medvěd, Kačer, Bobr, Krtek a pod.
Kousek za Prahou zastavujeme na dálničním odpočívadle. Svačíme a využíváme místní WC. Slunce sice svítí naplno, ale silný západní vítr činí pobyt venku dost nepříjemným.
Po půlhodině pokračujeme dále na Hradec a Jaroměř. Těsně před dvanáctou parkuje autobus v areálu střední školy informatiky ve Dvoře Králové. Jdeme se ubytovat – Šíro s Trpa a Vojtou do přepychového apartmá – ostatní na turistickou ubytovnu. I ta byla na naše poměry přepychová – kdypak spali naposled skauti v peřinách? Topení topilo, WC, kuchyňky,sprchy s teplou vodou a občas i televize – co bychom si mohli víc přát. Dopřáváme si oběd z vlastních zásob a následuje přesun do ZOO. Byl to kousek, ale zrovna přišel pěkný slejvák, takže jsme lehce navlhli. Naštěstí nás již vyhlížel ředitel dr. Rabas a pustil nás brankou přímo do galerie Z. Buriana, abychom příliš nezmokli.
Po prohlídce galerie a nákupu „nezbytných“ suvenýrů procházíme dinosaury, pavilon ptáků a šelem. Pak jsme jako první vpuštěni coby prezentační objekt na úplně nové dětské hřiště, za asistence rozhlasu a tisku probíhá focení a rozhovory. Třešničkou na dortu byla návštěva ve stáji žiraf, které mohly děti osobně nakrmit k tomu účelu sehenanými větvemi s listím. Byly krásné a roztomilé.
Závěrečným dárkem vedení ZOO byla projížďka vláčkem po celém parku. Safari bus ještě bohužel nebyl v provozu – až za 14 dní.
Poté se účastníci zájezdu rozdělují do skupinek, které individuálně šmejdí po ZOO – k hrošíkům, na vodní světy, ke slonům – až na závěr sklidili největší zájem dovádějící lemuři – a vlčata (nejen) na dětském hřišti!
Vydrželi jsme tam do tři čtvrti na šest, pak kráčíme tpět k internátu na večeři. Smutně jsme očekávali na školní jídelnu obvyklé UHO, překvapením bylo velmi chutné maso s neméně chutnou omáčkou a rýží nebo knedlíkem. A bylo toho opravdu hodně.
Po večeři jdeme do ubytovny, hrají se různé hry a v deset hodin je vyhlášena večerka. Kupodivu – kluci byli skoro vzorní, zato holky dělaly docela kravál a moc neposlouchaly. Ach jo...
Během noci opět nezklamal Kačer – věrný své tradici rušil už v šest ráno a svítil.
Budíček ve v 7:45, následuje úklid a balení – to bylo někdy docela komické (nebo spíš k pláči). Tohle proti očekávání zvládly holky v limitu (jen Maruška si nestihla vyčistit zoubky) – zato některá vlčata – to byl opravdový nápor na nervy. Takže na snídani přicházíme nepatrně zpožděni, a opět nás čeká překvapení – místo očekávané pomazánky nebo párku – švédský stůl! Neustále doplňovaný. Trávíme u snídaně příjemnou hodinku. Vskutku, za jídlo zaslouží škola pochvalu.
O půl desáté přejíždíme do Kuksu. Autobus zůstává na kraji vsi, další kilometr musíme pěšky. Hospital byl vcelku zajímavý – kupodivu se i děti vydatně vyptávaly průvodce – ale byla v něm příšerní zima. Strávili jsme v ní více než hodinu, takže výstup na sluníčko byl oprvdu příjemný. Následují nezbytné nákupy suvenýrů, nápojový automat byl také v obležení, tak tak jsem si ukořistil kafe.
Šíro objevil minimuzeum dopravním prostředků a tak se tam se zájemci vydává. Prý to stálo za to. Pak již přesun na parkoviště a ve 12:40 vyjíždíme do Jaroměře. Na první pokus nalézáme nádraží a jdeme do železničního muzea. Tady trávíme mezi mašinkami další skoro hodinku – opět za vydatných dotazů obecenstva.
V Jaroměři zastavujeme ještě u pumpy, abychom dokoupili něco k jídlu. Krátce před třetí vyrážíme prosluněným odpolednem k Hradci Králové a dále na Prahu. Do Chomutova přijíždíme jen o sedm později, než bylo naplánováno.
Akce to byla celkem vydařená, takže možná budeme uvyžovat příští rok o jejím opakování – samozřejmě někam jinam.