Silvestrovský výšlap na Kočičák

Silvestrovské ráno tentokrát překvapilo vycházejícím sluncem v mrazivém oparu a jen pár stupni pod nulou.

Předchozího dne ale lehce pršelo a bylo vlhko, takže auta byla zamrzlá zvenku i zevnitř a dalo dost úsilí dosáhnout jejich otevření. Po 10 minutách nastartovaného motru šly otevřít všechny dveře a okna se neochotně odmrazila.
Kolem deváté jsou organizátoři před klubovnou a nakládají vše potřebné do skautského vozíku i bunkráckého pick-upu. O malé intermezzo se postaralo skautské fávo, kterému klekla baterie, ale během chvilky byla vyměněna za novou, dobitou.
Následuje hromadný výjezd na Kočičák, kde je tentokrát možné dojet až k bunkru, takže si ušetříme loňské přetahování věcí. Než fávo odjede druhé kolo, stojí už vedle bunkru vojenský stan – hangár a čile se instaluje i jeho interiér. Jen kamna jsou tentokrát otočena o 180 stupňů – počáteční obavy, že budou překážet návštěvníkům, se brzy rozplynuly, protože každý se u nich rád ohřál.
Kolem jedenácté hodiny je všechno a všichni na svém místě – jsou připraveny stoly s pamětními listy, razítka, chleby se sádlem, utopence, grog, svařák i konto Světluška. Venku se zatím otepluje a rtuť povylézá kousek nad nulu. Počasí je nádherné, sněhová pokrývka kolem 15 cm. Na pevnůstce tradičně vlaje česká vlajka. Všechno nádherně jiskří. Vzadu mezi stromy vrčí centrála, napájející osvětlení Řopíku i reproduktory ve stanu.
Ještě před dvanáctou přicházejí od Březenecké první návštěvníci. Kolem půl jedné je již stan i okolí v plném obležení, okolo ohně se tísní další zájemci o opečení buřtů. Nabízené chleby se sádlem mizí před očima – muselo se dokonce jet pro další sádlo. I svařák slavil tentokrát úspěch – nezbyla ani kapka. A když došel svařák, přišla řada na grog.
Atmosféra na Kočičáku byla velmi příjemná. Přišlo opravdu hodně lidí (odhadem ke 200) a nejhezčí bylo, že hodně z nich s námi zůstalo na místě po celou dobu. Vesele se připíjelo šampaňským a pojídaly se buřty. Zásluhu na této silné účastí mají bezesporu dva faktory – byla sobota a nebylo nutné jít do práce - a příjemné počasí bez mrazu.
Jsme rádi, že náš výšlap zaujal tolik lidí a i když se konal teprve potřetí, můžeme říci, že už se jedná o zakořeněnou tradici.
Poděkování patří členům skautského střediska i příslušníkům Muzea vojenského opevnění z let 1936 – 1938 „Na Kočičáku“, kteří výšlap zorganizovali.
Za finanční podporu přísluší dík zase Statutárnímu městu Chomutov a Severočeským dolům a.s., kteří akci v rámci projektu „Skauti občanům Chomutova“ finančně podpořili.

 

Autor: Boiler