Kuličkiáda, pro vlčata ještě něco...

Před akcí...

Pokus o retro-akci: turnaj v kuličkách, céčkách ap... Pro vlčata pokračování večerní městskou hrou s přespáním v klubovně

Termín: 24.4. – 25.4.2010

Sraz ve 13:45 u klubovny.
Nejprve bude středisková akce – kuličkiáda. Ta skončí cca v 17:00 a pro vlčata bude dále pokračování – vaření večeře, následně večerní městská hra a přespání v klubovně. Ráno snídaně, ukončení akce v 10:00.
Cena: 50.- Kč (zahrnuje startovné na kuličkiádu, večeři, snídani, potřeby na hru), platí se při příchodu na akci.
Potřeby: spacák, karimatka, věci na spaní a hygienické potřeby, baterka, ešus a lžíce, hrnek na pití. Oblečení a obutí na pobyt venku.
Lze přijít i jen na kuličkiádu, v tom případě se platí jen 20.- Kč startovné a nejsou nutné žádné potřeby.

 

... a po akci

Skvělá večerní městská hra se opravdu povedla!

Odpoledne jsme byli na kuličkiádě a teď sedíme kolem stolu v naší klubovně. Je po večeři a protože je právě sv. Jiří, patrona všech skautů, slavíme to kelímkem dětského šampáňa. Vtom se ozývá bušení na vrata v přízemí. Marťan (ml.) jde otevřít, za chvíli se vrací a říká, že nějaký zmatený mladík sháněl Šárku Procházkovou, a když jí nenašel, dal mu do ruky 2 stejné dopisy, že je má odevzdat vlčatům. V dopisech je prosba o pomoc s řešením záhady nalezeného mobilního telefonu a šifrované SMS v něm. Kutil má u sebe mobil a podle pokynu prozvání udané číslo. Za chvíli přichází SMS: „222,33,555,777,66,3....“ Je to pravdu šifra, jen jí rozlousknout. Po několika nápovědách se to podaří (šlo o tzv. mobilní šifru) a dvě skupiny vlčat vyrážejí do ulic hledat nějakou paní Blumovou na Blatenské ulici. Heslo je „Andělský prach“ a navozuje atmosféru drogového podsvětí.
Adresa je poměrně záhy nalezena (větší problém byl u některých najít právě tu Blatenskou ulici), nicméně červená šestka není schopna ze sebe vydolovat ani slovo, natož heslo. Žlutá to zvládá excelentně i s pozdravem a dostává UV baterku a další indicii. Jenže ta je psaná jakousi neznámou abecedou - „?,?,?“ - atd. Co teď s tím? Kluci se domnívají, že se jedná o slovenskou abecedu, neboť paní Blumová je oslovila údajně slovensky (ve skutečnosti rusky). Trvá nějakou dobu, než někoho napadne azbuka, nicméně co dál? Protože jsou v koncích, dostávají nápovědu, že na té a té ulici a čísle bydlí tlumočník – ovšem bez udání jména. Bydliště tlumočníka je objeveno – na jednom ze zvonků visí nálepka se slovem „Tlumočník“. Vlčata zvoní a po chvilce dohadování z okna se ve dveřích paneláku zjevuje tlumočnice (celá v rudé barvě a s nápisem CCCP na prsou) a předává klíč k převodu azbukových znaků na české. Pak nastává po nějakou dobu tápání, ale zpráva se začíná vyjasňovat – je nutné z určené telefonní budky zavolat určité číslo, které je napsáno někde v budce. K tomu měla sloužit právě UV lampa, neboť inkriminované číslo bylo napsáno UV fixou na 3 místech na stěnách budky. Po chvílí tápání se zdařilo najít a dále se už jen setkáváme s paradoxem, že kluci sice bezpečně ovládají mobily, obsluhu telefonního automatu pak prakticky vůbec. Nakonec se daří číslo vytočit, ale spojení není navázáno. Takže povolujeme zavolání z mobilu, odkud se ozvala pouhá tři slova: „Podívej se nahoru“. A zaklapnuto, víc nic. Oči bloudí po stropě budky – a hle, u stropu jsou přilepené 2 krabičky od filmu, bezpochyby obsahující další indicii. A také že ano – nyní bylo nutné podle popisu vyhledat neznámého muže v okolí Úřadu práce a oslovit jej heslem. I to se daří a tak máme v rukou další zprávu – lépe řečenu jen prostou mapu bez komentáře. Opět zapůsobí ultrafialové světlo a ejhle, na mapě je zakroužkována křižovatka ulic Barákovy a U třešňovky. Komentář žádný. Nezbývá než tu křižovatku najít a obhlédnout situaci. Protože nevíme nic bližšího, raději se v okolí křižovatky ukrýváme. Terén naštěstí umožňuje perfektní schovku. Po chvíli slyšíme motor, přijíždí bílé auto a zastaví. Jeho osádka se baví a ukrývá něco pod kládu na protější straně ulice. Pak auto zase odjíždí a nasleduje prohledání místa – a je tam další mapa. Snažíme se zapamatovat co nejvíc poznatků o autě, které tam bylo – barvu a typ máme, číslo bohužel ne.
Na mapě je zakroužkována silnice na Blatno pod lesem kousek nad Kočičákem. Bez odkladu vyrážíme přes tmavý noční les k danému místu. Tady se sluší pochválit kluky, kteří tuhle dvoukilometrovou trasu zvládli asi za 23 minut, beze slova a bez rozsvícení baterky. Prostě byli skvělí! Cestu lesem nám zpestřily dvě houkající sovy, které působily dost strašidelně a také patrně leckomu způsobily husí kůži...
Kousek před blatenskou silnicí slyšíme motor. Zastavujeme a pozorujeme okolí – a hle – auto z Třešňovky je zde! Díky měsíčnímu svitu byla identifikace naprosto bezpečná. A uto opravdu zastavilo na označeném místě. zhaslo a vypnulo motor. Za pár minut přijíždí další auto a zastavuje u toho prvního. Nyní už prakticky není pochyb, že tam má dojít k nějaké nekalosti – předání drog či něco podobného. Rozdělujeme se na dvě poloviny – jedna jde s Kailem zalehnout a pozorovat auta, druhá s Boilerem jde k Řopíku, kde shodou okolností právě dnes sídlí jednotka vojenské policie.Kluci policistům rychle vysvětlí své poznatku a pak už začíná zátah – pod pokyny vojáků kluci zaujímají vzorovou rojnici, přidává se Kail se svojí půlkou a obkličujeme auta. A pak už jen „Stůj“ a „Ruce vzhůru“! Policisté se za svitu ručních reflektorů vrhají na posádky aut, v mžiku je odzbrojují a prohledávají. A je to tady – v jednom autě spousta pytlíků s bílým práškem, ve druhém v aktovce skoro milon dolarů v hotovosti. Bezpochyby jsme zabránili prodeji heroinu...
Závěrem musíme poděkovat „drogovým dealerům“ Marťanovi st., Pípasovi, Šroubovi a Dr. Obkovi za ochotu nechat se zatknout a kamarádům z klubu vojenské historie NORD-SEVER za perfektní „policejní“ zákrok.