Štědroranní vycházka

Před akcí...

U stromku v Bezručáku.Každoroční tradiční štědroranní vycházka, spojená s nadílkou od Junžíška, letos možná i s poctou Modré pastelce

Sraz v 9:00 u Povodí Ohře
Návrat: kolem 11:30 k Povodí Ohře
Oblečte se teple, nezapomeňte na čepici a rukavice. Půjdeme jako každý rok do Bezručáku dát nadílku zvířatům a na zpáteční cestě ozdobíme skupinu stromků vedle cyklostezky a zapíváme vánoční písničky či koledy.
Poté spojíme ruce v Gilwellský kruh a popřejeme si krásné Vánoce. Pak zazpíváme skautskou hymnu. Dalším bodem bude příjezd Junžíška a rozdávání dárků.
Strom bude opět označen naším přáním k Vánocům a výzvou pro lidi, aby se přidali – předcházet bude také článek v médiích.
S sebou – něco pro zvířata – třeba suchý chleba, rohlík, mrkev, jablko – nemusí toho být moc, každý přinese trochu. Na ozdobení stromků 1 ozdobu - letos ale musí být ozdoba netradiční - ze slámy, papíru, ovoce či jakéhokoliv jiného přírodního materiálu. Na lesklé barevné ozdoby od letoška zapomeneme. Navíc případně mrkev či jablko na provázku a 1 svíčku ve skřipci (tu si odnesete zpátky domů).
Věci si dejte do baťůžku.
Návrat zase k Povodí Ohře.
Nezapomeňte s sebou vzít i rodiče!

 

... a po akci

Tahle zima byla nějak podivná – stále teplo, skoro žádné mrazy a vůbec žádný sníh. Přesto jsme se ale vydali stejně jako každý rok na Štědroranní procházku do Bezručova údolí.
Tato naše hezká tradice se konala už po pětadvacáté – takže trvá přesně čtvrt století! Což je poměrně úctyhodné.

Po srazu u Povodí Ohře vychází skupina cca 60 lidí údolím podél zahrádek, pak se vracejí na louku a po druhém břehu Chomutovky jdou lesem vzhůru k oblíbenému krmelci. Tam, účastníci zanechávají tradiční porci suchého chleba a pár mrkví či jablek pro zvířátka – aby i ony měli Štědrý den.
Poté zpět k Chomutove a po cyklostezce k našim smrčkům na začátku údolí. I když teploměr ukazoval pár stupňů nad nulou, Bezručákem se proháněl ledový vichr a všichni pěkně promrzli. Naštěstí chůze trošku zahřála. U smrčků zavelel Boiler ozdobit stromky. Letos jsme poprvé vynechali barevné ozdoby, věšely se jen ty z přírodního materiálu, jablka, mrkve a pomeranče. Jen pár řetězů bylo lesklých a barevných…
Poté se děti shromáždily u stromků a po cestě se majestátně přikolébalo Junžíškovo vozidlo. Zajelo do louky, otevřely se zadní dvířka mikrobusu – a tam majestátně trůnil na červeném křesle Junžíšek. Udiveně pohledl na shromáždění a tázal se, co tu všichni chtějí. Samozřejmě sborovou odpovědí byla „nadílka“.
Po chvíli se nechal obměkčit, řekl že nějaká nadílka by byla k mání a prohlásil, že když není sníh a nemrzne, přeje si před nadílkou od dětí zazpívat koledu a rozdělat oheň, na kterém si opeče buřt. Pak že se uvidí…
Vzápětí posílá přítomné hledat v okolní přírodě buřt, vidlici na opečení, suché dřevo a polní lopatky na ohniště. I když organizátoři mysleli, že tato část se trošku zadrhne a zpomalí, opak byl pravdou. Za pomoci rodičů a dospělých skautů je za chvíli vše nalezeno, ohniště postaveno a dokonce brzo praská i oheň, na kterém se škvaří vuřt. Poté je slyšet i nějaké koledy. Junžíšek byl uspokojen – jen z vuřtu mu zbyl jen kousíček – zbytek mu okousali pomocníci. Tak aspoň olizoval vidlici.
Z auta je přinesena obvyklá okovaná bedna s dárky a začala nadílka. Největší dárek obdržel třetí oddíl – velkou stavebnici Merkur. Ale dostalo se na každého – byť to byla jen nějaká malá sladkost.
Následuje skautský tradiční gillwelský kruh. kde šéf střediska připomíná čtvrt století akce a poté přání krásných Vánoc a Nového roku. Na závěr všichni zpívají skautskou hymnu, a po úklidu místa se jde zpět k Povodí a vstříc užívání dalších Vánoc.