Byl to ten typ s dlouhou prutovou anténou na konci stočenou – stejné měli dříve příslušníci VB. Nosili jsme je rádi a hodně – zejména na výpravy. Když jsme s dětmi přecházeli silnici, zastavili jsme vztyčenou rukou auta – kdo by si troufl neuposlechnout pokynu chlapa v zeleném a s vysílačkou přes rameno... Inu – respekt k uniformám přežil z dob totality. Zejména bývalí soudruzi z NDR před námi měli respekt.
Hospodář okresu Vašek Houda – Čmelák nám předal částku něco přes 2000.- Kčs (přesnou výši si už nepamatuji), kterou se mu povedlo přes dobu normalizace zachránit kdesi na kontě (zbytek majetku včetně nové chaty - klubovny u Kačáku muselo středisko v roce 1970 předat PO SSM). Bylo to milé a navíc to tehdy byla spousta peněz.
V průběhu listopadu a prosince dostalo středisko svou první dotaci – ve výši 10.000 Kčs! Teď už se opravdu dalo nakupovat. Z vodárny jsme pořídili dvě vyřazené plachty na cisterny (asi za 770.- Kčs) – ještě nedávno s nimi byly zakryty podsady ve Frančině Huti.
Následovala řada různých druhů nádobí – hrnce, kastroly, poklice, mlýnky, sběračky, vařečky, barely na vodu apod. Petrolejky tehdy stály 26.- Kčs. Na převoz věcí tu byly dva dvoukolové vozíky – kárky (samozřejmě ruční). Vše završilo 20 plachet na podsady v barvě khaki – jedna tehdy vyšla na 920.- (!) Kčs.
Ano, to byly ty plachty s velkými trojúhelníkovými okny v přední části, které vydržely neuvěřitelně dlouho – ještě nedávno byla některá z nich k vidění na táboře.
Autor: Boiler, vloženo: 18.11.2013