Za klubovny nám měly sloužit zatím místnosti v Domě pionýrů – tento azyl jsme získali díky pochopení výše zmíněné ředitelky, se kterou se dobře znal náš šéf střediska z minulosti vlády jedné strany. Dokonce jsme téhož roku na podzim dostali díky jeho iniciativě na zahradě dřevěnou chatku (původně pionýrskou klubovnu), která byla naší první opravdovou klubovnou – sice malá, ale naše. V průběhu února uspořádal 3. oddíl ve vlastní režii jakousi „nalejvárnu“ pro své vedoucí. Donutil nás k tomu Balů a jeli jsme do Šerchova na chalupu jednoho z nás – Pepy. Balů nasadil tvrdý režim a já si chvílemi připadal jako absolvent pomocné školy. Ale asi to bylo třeba, byť mi vytanulo známé rčení „dej volovi moc....“.
Čas běžel, překulil se únor a ve městě a na školách se objevily letáčky (opět cyklostyl či ormig) o tom, že začínáme nábor dětí. Prvně to bylo 9.3.1990 a pak skoro každý den jsme odpoledne číhali v klubovně na zájemce. A oni opravdu chodili. Dodnes se pamatuji, jak jsem dával přihlášku Raráškovi, Áďovi a Grizzlymu. U vedlejšího stolu zase Karel s Myšákem zapsali Širokka, Bidla, Kvída, Čápa a další.
Podle registrace z roku 1990 měl 1. oddíl 25 dětí, trojka 19 a pětka 23. Střediskovou radu jmenoval vůdce střediska 26.3. – kdepak tenkrát nějaké volby. V čele střediska stál Jirka Kotek, zástupcem pro dívčí kmen byla Joši, pro chlapecký Balů. Tenkrát (stejně jako zase dnes) ještě existovala funkce zástupce vedoucího střediska – na tu jmenoval Tajfun Jacka. Já jsem byl tajemníkem a Karel Müller hospodářem.
Pozastavím se trochu u osobnosti vůdce střediska - to byl naštěstí vynikající člověk, bývalý vojenský pilot, který chápal, že s dospělými se musí zacházet jinak a že je třeba vzít v úvahu jejich minulé zkušenosti, byť nebyly třeba z Junáka. Vždy ochoten pomoci, poradit i zařídit. Myslím, že jen díky němu se rozjezd střediska zdařil tak, jak měl.
V polovině března se rozjely první schůzky a vzápětí i výpravy. Nyní se zaměřím více na náš oddíl – o těch ostatních jsem toho příliš nestíhal sledovat. Historicky první schůzka oddílu byla 20.3. 1990. Tenkrát jsme chodili všichni s celým oddílem, ale už se začíná rýsovat rozdělení do šestek – tehdy jsme jim říkali rody. První výprava – rovněž celooddílová – se uskutečnila v sobotu 7.4. 1990 a šli jsme přes Partyzán do Telšského údolí a již tehdy jsme založili tradici vaření polévek a bramborových gulášů na ohni.
V dubnu se vedoucí 5. oddílu stává manažerem v bance a musí práce s oddílem zanechat. Tajfun převelel Jacka na jeho místo a zůstali jsme ve čtyřech – Balů, já, Atos a Chozé.
22.4. se účastníme prvních oslav Dne Země – byli tam i Brontosauři a Pionýři – a společně vysazujeme v Bezručově údolí 6 lipek. Jediná přeživší tam roste dodnes a je z ní už pořádný strom.
V květnu jdeme na výpravu na Křímov, v červnu do Zelené, kde pokládáme kytici k památníku obětem válek. Na této výpravě dochází ke změně ve vedení oddílu. Šéf střediska odvolal na žádost vedoucích družin Balůa z vedení trojky a určil ho jako metodika střediska. Důvodem byla jeho poněkud nevyrovnaná povaha a často zkratovité jednání. Kluci projevili přání, abych oddíl vedl já a tak jsem se stal jeho nástupcem.
Autor: Boiler, vloženo: 18.11.2013