Skautský tábor Frančina Huť

Naše středisko má už od roku 1995 stabilní tábořiště v bývalém okrese Domažlice, katastrální území Železná. Vzhledem k tomu, že je prakticky na místě průběhu drátěných zátarasů z padesátých a šedesátých let, sloužících k neprodyšné izolaci hranice, říkáme také někdy tábor na Železné oponě.

Letošní tábor...

Proběhne v termínu 9.7. - 23.7.2016.
Jeho cena je 3.400.- Kč, pokud jedou společně sourozenci, je cena 3.300 pro každého.

Jak se přihlašovat a další pokyny k táboru najdete v sekci "přihláška".

Kde tábor najdete...

Je to uprostřed hvozdů Českého lesa, v nejzápadnějším výběžku okresu Domažlice - asi půl kilometru vzdušnou čarou od bavorské hranice v nadmořské výšce 600 m. Do roku 1950 tu byla vesnička (německy Franzelhütten). táborZaložena roku 1741 jako sklárna Eliášem Zahnem - odtud také první název Zahnhütte. V roce 1791 dochází ke změně názvu obce na výše zmíněný - po majitelce panství Františce Cukrové z Tamfeldu. Huť trvale zaniká v roce 1797. Podle dobové kroniky se jednalo o "ves zcela ukrytou v lesích", v roce 1911 měla 19 domů a 164 obyvatel; byla tu i "expozitura" školy, podléhající blízkému městečku Železná, do které tu chodilo 43 místní děti. V kronice se píše o 1 trafice. mapaDalší zmínka je z roku 1930, kdy žilo 157 obyvatel ve 23 domcích. Pozdější doba je poněkud nepřehledná, jisté je pouze to, že po druhé světové válce došlo k odsunu zbytku výhradně německého obyvatelstva a v roce 1950 po vzniku železné opony byla vesnice pomocí těžké techniky srovnána se zemí. Její nepatrné zbytky můžeme najít nad táborem - jedná se o základy domů, opěrné zdi, zbytky sklepů a studní. Vesnice byla ve všech dobách známá silným pramenem vody.
Místo je možno najít na mapě KČT č. 29 - Český les jih v sektoru B4 na 49. stupni 33 minutách severní šířky a 12. stupni 35 minutách východní délky. Nejbližší osídlenou obcí je Železná (4 km na sever), dnes pouhá vesnice asi s 35 domy (z nich jen některé jsou trvale obydlené), stanicí pohraniční policie a hraničním přechodem do SRN. Nejbližším městem (a zároveň první možností nákupů) je Bělá nad Radbuzou, vzdálená vzdušnou čarou 10 km východoseverovýchodně. Orientační vzdálenosti vzdušnou čarou od některých míst: Přimda 15 km na SV, Rozvadov 12 km na SSZ, Domažlice 29 km VJV.
Tábor je stanový a stojí na mírně se svažující trojúhelníkovité louce, ze všech tří stran kryté vzrostlými stromy. Díky své poloze se táborová louka těší výjimečným klimatickým podmínkám - ať přijde sebevětší bouřka, vždy se táboru vyhne. V blízkém okolí padají stromy, u nás je klid. Dodnes zde vyvěrá mimořádně silný pramen pitné vody.
Samo místo bylo až do roku 1990 pro normální lidi nepřístupné - leželo v zakázaném pásmu - kde projížděly pouze gazíky hlídek Pohraniční stráže. Díky tomu tu zůstalo množství kvalitních asfaltových cest - dobrých pro cykloturistiku. Těsně pod táborem vedla tzv. signálka - pruh zorané a uvláčené země, oddělený ostnatými dráty. Jejich klubka je dodnes možno tu a tam v lese nalézt. Stejně jako stále ještě objevujeme izolátory, zbytky vedení a zásuvky pohraničnických pojítek. Protože byl ale tento kraj tak dlouho nedostupný, zůstala zachována nádherná - a takřka panenská příroda, lišky tu doopravdy dávají dobrou noc a kuna chodí v noci na oplatky...
V současné době se tábor nachází uvnitř nově zřízené CHKO Český les.

Jak to na táboře vypadá...

déšť

Tábor na tomto místě vzniká na "zelené louce" každé léto od roku 1995. Původně zde tábořili pouze skauti z chomutovského střediska "Český lev"; v roce 1998 byl učiněn první úspěšný pokus tábor zpřístupnit i pro ostatní děti. To se děje nyní již pravidelně každý rok.
Celý tábor se skládá ze 30 ubytovacích stanů, 2 hangárů - jeden jako kuchyň, druhý jako jídelna nebo společenská místnost za špatného počasí. Dalšími stavbami na louce jsou: velitelský stan zvaný vůdcák, stan pro ošetřovnu, tzv. hospodářský stan sloužící jako sklad a poblíž ohniště stojí sedmimetrové dakotské teepee, plnící funkci společenskou a shromažďovací - tentokrát pro menší skupinky.
Vlastní ubytovací stany jsou dvoulůžkové na dřevěné podsadě s prkennou podlážkou uvnitř. Lůžka jsou dřevěná, děti si na ně dávají molitan, karimatku nebo jakoukoliv jinou podložku na spaní. Stany jsou uspořádány po pěticích do buněk a mezi nimi jsou dřevěná "náměstíčka" a chodníky. Tytéž chodníky jsou i na "trasách největší frekvence" - ke kuchyni, jídelně a umývárně, čímž se podařilo zabránit rozblácení terénu při případných dlouhodobých deštích a zvýšil se komfort a pohodlí. Tábor tak sice vyhlíží trochu netradičně, ale vše funguje nadmíru dobře.
teepeeKuchyňskému stanu vévodí mohutná vojenská polní kuchyně. Knedlíky vaříme ve dvou koupelnových kamnech "Brutarech" - ty jsou ovšem víceúčelové. Pýchou naší kuchyně je tekoucí pitná voda. Strava je podávána 4 - 5x denně - záleží na denním programu, zda je vydávána dopolední svačina zvlášť, nebo jako součást snídaně.
Jídelna je vybavena přenosnými lavicemi a stoly, takže je-li krásně, jí se venku. Pokud je někdy velmi chladno nebo vlhko, lze jídelní stan vytápět a sušit v něm oblečení i boty.
svítáníDostatek kvalitní pitné vody zajišťuje mohutný pramen těsně nad táborem, z něhož máme hadicí zaveden přívod do tábora a dokonce i do kuchyňského dřezu! Voda na mytí je odebírána ze stejného zdroje a vedena hadicí do vojenské polní umývárny se dvěma žlaby a 8 kohoutky. Umývárna je umístěna nad korytem potoka a v jejím těsném sousedství je sprcha. Ta je samozřejmě na "ruční pohon", a kdo chce teplou vodu, musí si včas zatopit. Ale i tak - v daných podmínkách jde o komfort přímo neslýchaný. Teplota používané vody z horského pramene ani v největších vedrech nepřesáhne 10 stupňů.
Splachovací záchody tu samozřejmě nejsou, máme klasické suché latriny - ale komfortní, montované kadibudky včetně prkének z umělé hmoty.
Nad táborem je malý rybníček (patrně původní vesnická požární nádrž), ale vzhledem k výše zmíněné teplotě vody je koupání v něm jen pro velmi otrlé jedince. Spíše je používán k trestání "ochlazením" těžších delikventů.