Bylo to na Alšovce (nad Kláštercem) a z prostředí nám doslova běhal mráz po zádech. Dřevěná chata, nádherné ohniště, trubač s trubkou, krásná jarní noc. Sešli jsme se tam všichni, kteří „přežili“ rádcák plus asi všichni „staří“ činovníci s okresu. Atmosféra nádherná. Na poslední chvíli si znovu a znovu opakujeme slova slibu a cítíme, že asi bude tréma – těch cizích lidí okolo. Jirka Kotek nás uklidňuje s tím, že je to normální a že bude napovídat.
A tak po dlouhých dvaceti letech si zase vychutnávám zpěv chorálu „Červená se line záře“ a následně zpíváme s ostatními skautskou hymnu. A ten mráz po zádech běhal ještě více. Pak jsem přišel na řadu – a samozřejmě jsem zapomněl slova. Jirka napověděl a pak už to šlo – ale hlas se třásl napětím chvíle.
Myšák i ostatní na tom byli úplně stejně. Od Tajfuna jsme všichni dostali nádherné slibáky se šroubem – měl je celých 20 letech schovány doma...
Cestou zpět v Jirkově Wartburgu znovu probíráme své zážitky. Shodujeme se na tom, že krásu kalil jen Ivan Schwob – Bob z Klášterce (bratře – když mi tiskneš levici – musíš se mi pevně dívat do očí). Byl to jeden z oněch maximálně ješitných a naprosto neempatických starších činovníků, ale o tom se zmíníme i dále.
Autor: Boiler, vloženo: 18.11.2013